Křížové výpravy

23. května 2010 v 19:24 | Pretty-jokey |  Minimaturity
6)

KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY
(7.ročník - str. 46)

•                     proběhlo jich 7
•                     cíl: osvobození svatých křesťanských míst od Turků, kteří se objevili v Malé Asii a na blízkém východě a tím narušili obchodní cesty
•                     účastníci výprav měli na oblečení kříž, proto se nazývali křižáci
•                    
I. křížová výprava - konec 11.století
                               - výprava do Svaté země (Palestiny)
                               - křižáci úspěšní, Jeruzalém dobyt
•                     II. a III. křížová výprava - 12. století
                               - výpravy šly pomoci do Jeruzaléma
•                     na křížových výpravách si bohatla italská obchodní města
•                     IV. křížová výprava - počátek 13. století
                               - křižáci dobyli Konstantinopolis
•                     docházelo k dalším výpravám, ale ty neměly úspěch
•                     výsledky: dočasný vznik křižáckých států, později zanikly
                 vznik rytířských řádů (templáři, johanité a němečtí rytíři)
•                     neblahé projevy: pogromy na Židy (Židé museli žít v určité části města)
•                    

Boj o investituru
(z lat. Investicio - oblékat roucho) byl spor mezi církevní a světskou mocí, konkrétně papežem a císařem Svaté říše římské o vliv na jmenování církevních hodnostářů, který probíhal na přelomu 11. a 12. století. Poté co se novým papeže stal Kalixtus II. (1119), došlo k posunu v této otázce, z jeho podnětu byl v roce 1122 přijat tzv. Wormský konkordát, který urovnal existující spory. Císař se zřekl investitury a souhlasil s kanonickou volbou biskupů a opatů, papež souhlasil s císařovou přítomností u voleb a právem císaře volbu potvrzovat. Dále se dohodlo, že při jmenování biskupů bude císař předávat žezlo (jako znak světské moci, tzv. temporalia) a papež prsten a berlu (jako znak církevní moci, tzv. spiritualia). To prakticky znamenalo, že došlo (alespoň teoreticky) k oddělení církevní a světské moci a císař nadále dosazoval kněze jen do jejich světského úřadu. Na tomto systému nejvíce vydělala italská města. Znamenalo to praktický rozpad starého systému v římsko-německé říši, kdy se moc státu opírala o církev. Tato odluka byla oboustranně výhodným kompromisem, který umožnil ukončit spory.

Rozpad francké říše - sv.ř. Římská
vých. Fran.- Německo často napadáno maďarskými kočovníky
-po vymření potomků K. Velikého panovníkem r. 1919 saský vévoda J. Ptáčník, jeho následovník Ota I. na stálou dobu odehnal maďary bitvou u Lechu(město Augšpurk) - maďaři se usadili a založili vlastní stát
-962 v Římě Ota I. korunován na císaře říše - sv.ř. Římská => obnovení císařské hodnosti v Evropě
cech = organizace mistrů a tovaryšů téhož řemesla                        dynastie = panovnický rod
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lol lol | 12. ledna 2011 v 11:32 | Reagovat

málo informacííí fůůůj :O :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama